Vápenka

První písemné zmínky o pálení vápna v prostorách vápenky pochází již z roku 1533. Tehdy se pálilo v jednokomorové peci, později pak v dvoukomorové.

Před rokem 1850 vybudoval novou vápenku rychtář Josef Ochman. Pokračovatelem vápenkářství se stal jeho zeť Josef Schindler, který si vzal Ochmanovu dceru Annu. Schindler postavil druhou, vysokou pec v roce 1862. Impulsem k další stavbě vápenky – kruhové pece pro něj byly první úvahy o Odersko-dunajském průplavu. A tak se v roce 1872 začalo denně pálit vápno ve čtrnáctikomorové peci s dřevěnou nástavbou (dnešní kruhové vápence). Pracovníci postupovali v kruhu. Zatímco někteří ukládali do jedné z komor k vypálení vápenec, v dalších, zazděných, již probíhal proces pálení a poté chladnutí, jiní z poslední komory vypálené vápno vybírali. Tato ruční, fyzicky namáhavá a málo efektivní práce trvala přes sto let – do roku 1976.

V roce 1883 postavilo Družstvo k vyrábění vápna, které Schindlerovi konkurovalo, šachtovou vápenku ve Skalce. Po deseti letech ukončili výrobu se ztrátou a vápenku i s lomem Schindlerovi prodali. Poté co v kruhové vápence v roce 1976 bylo naposledy vypáleno vápno, začal objekt sloužit jako sklad brambor pro Zemědělské družstvo Hustopeče nad Bečvou.

Technickou památkou jsou tři vápenky. První pochází z období před rokem 1850 a patřila rychtáři Josefu Ochmanovi. Jeho dceru Annu si vzal Josef Schindler, který postavil druhou - vysokou pec, a to v roce 1862. Úvahy o Odersko-dunajském průplavu byly pro něj impulzem ke stavbě třetí vápenky - kruhové pece v roce 1870, přestavěné v létech 1994 - 2001 na Motorest.

V roce 1994 byla vápenka prohlášena za technickou památku
Od roku 2019 provozovna casina.

Více informací najdete v archivní práci Bc. Evy Slovákové Josef Šindler, vápenka Černotín (91.71 kB)