Hluzov v období druhé světové války

Starostou obce Hluzov v období druhé světové války byl Emil Rýpar. Starostoval v letech 1938-1956, kancelář měl v tehdejším čp. 47.

Za první světové války v letech 1914-15 se zúčastnil válečného tažení (fotografie z 26.ledna 1915, Krakov). Na frontě se potkal s dalším hluzovským rodákem Františkem Glosem, který vzhledem k nízkému věku (16 let) sloužil ve vojenské kuchyni.

Hluzovský občan Ladislav Bilek (matka p. Bilková – Janíčková) vyrůstal v Hluzově u Františka Glose v čp. 32. Po absolvování strojní průmyslové školy ve Vsetíně byl za války nasazen na nucené práce do říše – do Drážďan. Zde pracoval na montáži letadel Messerschmitt. Po válce odveden na vojnu do Žiliny (foto z vojenského výcviku). Následně žil a pracoval jako návrhář budíků v závodě Chronotechna ve Šternberku, kde je i pohřben. Do svého skonu se pravidelně do Hluzova vracel.

Za války byly v Hluzově ukryty osoby prchající před nacisty. V roce 1940 utekla z vlakového transportu na nádraží v Hranicích Jarmila Kobělková, učitelka, novinářka a hlasatelka Československého rozhlasu v Moskvě. Při útěku se potkala s Františkem Glosem a ukrývala se v domě čp. 32. Na fotografii zachycena s Marií Robovou (za svobodna Glosová). Po válce psala o skutečném životě v Rusku, v roce 1960 vyloučena z KSČ, hrozilo ji i vězení.

Ve stejném domě Hluzov čp. 32 se ukrýval i polský uprchlík, po konci války odjel domů do Polska. Při přechodu hranice jej zajali a popravili Banderovci. Svědectvím o tragickém konci podala rodina Měchurová z Bohumína.

Tři měsíce před koncem druhé světové války (23.2. 1945) byl gestapem popraven v Brně občan Hluzova Bohumír Rygl.

Zpracováno na základě informací a fotografií - František Rob.