Po roce 1848 se zrušením nevolnictví dochází ke změně u podstatné činnosti na vesnici – zemědělství. Dochází k rozvoji drobného podnikání, ale i úpadkům – snižuje se počet gruntů. Další výrazné zásahy přinesly světové války. Po té první následkem úmrtí původních majitelů se mění majitelé na několika gruntech. Po druhé světové válce a nástupu komunismu nastává vnik Jednotného zemědělského družstva. Provozní objekty byly většinou adaptovány pro jiné účely. Nevyužívané a neudržované stodoly se takřka zřítily. Zejména v sedmdesátých letech dochází k výstavbě velkokapacitních zemědělských objektů – kravíny, teletníky, výkrmna býků.