P. Miloš Gandera

Miloš Gandera v roce 2005 poskytl rozhovor Peřvaldským novinám, kde o sobě řekl :

Mým prvním místem byl Jablunkov - dva měsíce před nástupem k výkonu

základní vojenské služby jsem „narukoval“ k železničnímu vojsku do Pohořelic, po vojenské

přísaze jsem byl převelen do Pardubic, kde jsem byl jeden rok, opravdu „královská vojna“ –

osmkrát týdně jsem chodíval na vycházku. Pak jsem byl převelen zpátky do Pohořelic – více

než dva měsíce VÚ (vojenský útvar) uvažoval: „Kam s ním ?“ Od 10. ledna 1976 jsem

pracoval na trati Veselí nad Lužnicí – Jindřichův Hradec – Horní Cerkev, poslední půlrok

základní vojenské služby jsem prožil v severních Čechách jako mostař. V Děčíně náš útvar

stavěl železniční most (186 m dlouhý) přes Labe a Ploučnici, ubytování bylo v lese v Tisé

(Tiské stěny). Po návratu z „vojny“ jsem byl ještě jeden měsíc v Jablunkově. Pak následovalo

přeložení proti všem zvyklostem do mého rodného města Třince, po půlroce jsem nastoupil

jako kaplan do Frýdku (spolu s naším nynějším biskupem Františkem Lobkowiczem). V roce

1979 jsem byl přeložen do Krnova, odkud za trest po čtrnácti měsících (dnes už to mohu po

pravdě říci) za práci s mládeží opět přeložen do pohraničí na Šumpersko do Dlouhomilova,

exc. farnost Rohle a filiálky Hrabošín, Benkov, Janoslavice, Kamenná a Nedvězí. Po pěti

letech následovalo stěhování do velmi živé farnosti v okrese Frýdek – Místek: Kozlovice

(„bašta křesťanství“), exc.f. Hukvaldy a filiálky Lhotka a Myslík. Dodnes nevím, kdo a proč

se o mé přeložení zasloužil. Po třech letech jsem „zvedl kotvy“ – sídelní farnost Hustopeče

nad Bečvou s exc. farnostmi Špičky a Černotín, filiálky Poruba, Milovice nad Bečvou,

Hluzov, Vysoká, Dub, Hranické Loučky, Kunčice a Heřmanice u Polomi a znovu po třech

letech jsem byl poprvé zákonně moravským metropolitou, olomouckým arcibiskupem, ThDr.

Františkem Vaňákem přeložen na Hlučínsko (na Prajzskou) do Píště a exc. Vřesina u Hl.

Bylo to pět nejtěžších a nejnáročnějších let mé kněžské služby (v Píšti v neděli musely být

dvě mše svaté, aby se mohli vystřídat věřící, a ve všední den se účastnilo mše sv. 180 -250

lidí), ale není všechno zlato, co se třpytí. Po pěti letech jsem byl poprvé na vlastní žádost

olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem přeložen do Jeseníku, včetně exc. farností

Česká Ves, Mikulovice, Vápenná a Široký Brod s filiálkami Bukovice, Dětřichov, Nová Ves,

Kolnovice, Terezín a Hradec. Sídelním biskupem nově vzniklé Ostravsko-opavské diecéze

mi bylo přislíbeno, že po roce budu přeložen blíže k domovu, což bylo splněno, a opět jsem

se stěhoval do Těrlicka se sídlem na Kostelci a exc. farností Havířov-Prostřední Suchá, kdy

po pěti letech následovalo stěhování na Ostravici, exc. farnost Bílá a filiálky Bílá – Hlavatá,

Staré Hamry a Grúň (nadmořská výška 845 m). Už v roce 2003 mi byla nabídnuta možnost

sloužit v Orlové, ale nechtěl jsem tak brzy odejít, jenže zvláště v zimním období za

extrémních podmínek mi v nádherném dřevěném kostele sv. Bedřicha na Bílé (kulturní

památka) několikrát v kalichu od obětování po sv. přijímání zamrzlo víno proměněné v Krev

Páně. A tak jsem letos nic nenamítal a nabízenou možnost být tady v Orlové jsem přijal a