Proměny Černotína a Hluzova

Před okupací republiky v roce 1938 se zvýšil počet obyvatel Černotína o 50 až 60. Obec tak měla tehdy více než 600 obyvatel. Hluzov tehdy nebyl přírůstkem obyvatel v podstatě zasažen. Hluzovský kronikář zaznamenal v roce 1944 podle vydaných potravinových lístků 297 obyvatel. Po osvobození v květnu 1945 se z Černotína odstěhovalo kolem 150 obyvatel. V roce 1950 se uvádí v Černotíně 527, v Hluzově 255 obyvatel. V roce 1960, po založení JZD, má Černotín 586 a Hluzov 280 obyvatel. S reorganizací družstva se počet obyvatel postupně snižoval až do nejnižšího stavu v roce 1991, kdy bylo při sčítání lidu zjištěno v Černotíně 474 a v Hluzově 222 obyvatel. Tyto mimořádné pohyby počtu obyvatel zasáhly společenství vesnice, změnily její ekonomickou základnu i vědomí sounáležitosti občanů s obcí.

Připomeňme si některé skutečnosti historické proměny Černotína a Hluzova. Odjakživa spojuje obě vesnice Hluzovský potok. Na horním konci Černotína procházel v dřívějších dobách skalnatým zůžením, kterému říkali „Potoky“. Pískovec, který tvoří místní část, byl vytěžen ve čtyřicátých letech devatenáctého století pro stavbu hranických viaduktů. Vytěžený prostor byl během sta let zastavěn domky. V roce 1912 umožnil spojení Černotína a Hluzova okresní silnicí. Potok se dále klikatil Černotínem a dělil obec na levou „Hrubou stranu“ a pravou „Malou stranu“. Končil u dnešního čísla 40, kde se rozléval do zamokřeného lesa „Luhy“. Na rozhraní patnáctého a šestnáctého století byl za Pernštejnů vyveden přímo tak, jak teče dnes, „Pod kúty“. Od té doby brání vylévání vody. Území podle potoka bylo až do přeložení zastávky na dnešní stanoviště nazýváno „V hrází“.

Dnes obyvatele Černotína a Hluzova nenapadne cestovat do světa jinak než přes dolní konec Černotína. Nebylo tomu tak vždycky. Chodilo se především do Hranic nebo ke Kostelíčku. Ke spojení sloužily polní cesty a chodníky. Hlavním místem začátku i konce cestování do Hranic nebo ke Kostelíčku byl pro Černotín horní konec a pro Hluzov mimo jiné „Kapelní“ chodník. Se zesnulými se tu loučili před jejich poslední cestou ke Kostelíčku, v Černotíně u kříže, který stojí před bývalým číslem 80, a v Hluzově u kaple.

V Černotíně i v Hluzově zaniklo mnoho místních názvů, které ztratily svoji funkci a lidem dnes nic neříkají. Patřilo sem „Pusté“, usedlost vedle dnešního čísla 11, která zanikla za třicetileté války. Na jejím lánu později byl založen černotínský hřbitov, název „Zahradina“pro číslo 4, černotínská „Pastýrňa“ (35) se studní s okovem, v Hluzově „Dvorství“ (13) nebo pazderna (33). Po smrti Františka Šnejdrly (34) se pomalu zapomíná na „Besedu“. Skončila činnost řady podniků a institucí, které byly potřebné i pro sousední obce. Zanikly aktivity zemědělců, které je ve své době řadily mezi průkopníky. Skončili řemeslníci, potřební pro občany i pro zemědělství. Z paměti se vytrácí to, co dávalo naší obci známé jméno. Dnešek však staví na minulosti a musí pamatovat na budoucnost.

Ladislav Valenta