Polní cesty a chodníky na území Černotína a Hluzova před rokem 1958

Tyto cesty navazovaly na dálkové cesty a spojovaly obec s trhem v městě, s kostelem a hřbitovem i se sousedními vesnicemi. Polní cesty doplňovaly pěšiny, které skracovaly cestu chodcům.

Před scelením pozemků v roce 1958 tvořily polní cesty síť umožňující zemědělskou polní dopravu. Byly úzké s typicky vyjetými kolejemi a středním travnatým pruhem vhodným pro pěší chůzi nebo také k jízdě trakaře. Byly to cesty pro jeden vůz. Vyhýbání vozkové řešili krátkým odbočením do sousedního pole. Nedocházelo k tomu často, protože na pole i s pole jeli zpravidla v jednu dobu.

Dopravním prostředkem až do socializace byl v Černotíně i v Hluzově ráfový vůz. Složitější byl průjezd širšími stroji, jako byl secí stroj nebo ke konci soukromého hospodaření řídce zaváděný samovaz. Vadily jim úvozy, vysoké meze a okolní stromové porosty. Obtížné bylo projíždění doširoka snopy naloženými žebřiňáky při svážení. V prudších sjezdech se fůry zajišťovaly podpíráním vidlemi z boku. Vozkové byli zkušení a k vyvrácení fůry nedocházelo.

Údržbu obecních cest prováděli podle potřeby sedláci společně sami.

Z černotínských polních cest byla frekventovaná Kajnárkova cesta kolem Ráblového kříže přes Hůrku kolem sv.Jana do Hranic nebo polní cesta přes Hanou ke Kostelíčku. Hanou přes Důlky a Michovec vedl do Hranic chodník. V Hluzově pro spojení z Hranic do Hustopeč sloužila Valašská cesta. Důležitý byl pro pěší Kapelní chodník. Na starším leteckém snímku rozoraných Újezdů byl zřetelný tmavý pruh kolem Hůrky. Snad připomíná starou obchodní stezku od Kostelíčka k brodu přes Bečvu u Vápenek.

Ladislav Valenta